Příběh Karkulky a jeho historie

Ve zkratce, příběh vypráví o dívce přezdívané Červená karkulka, podle karkulky (karkule byla druh čepce), kterou stále nosí. V některých verzích jde o kapuci nebo kápi. Dívka jde lesem za svou babičkou, které nese něco k jídlu. Vlk chce dívku sežrat, ale bojí se to udělat přímo v lese (v některých verzích přihlížejí setkání dřevorubci). Dá se proto s dívkou do řeči a ta mu naivně prozradí, kam má namířeno. Navrhne jí tedy, aby nasbírala kytici květin, což udělá. Mezitím vlk přiběhne k domu babičky, předstírá, že je Karkulka a vloudí se dovnitř. Babičku sežere, oblékne se do jejích šatů a čeká na dívku. Když Karkulka přijde, sežere ji také. Poté přichází dřevorubec, rozřízne vlkovi břicho a babičku s Karkulkou, obě zcela v pořádku, zachrání. Poté naplní vlkovo břicho těžkými kameny, čímž ho zabijí. Podle jiných verzí příběhu vlk babičku nesežere, ale zavře ji do komory, v některých je zase Karkulka zachráněna dřevorubcem ještě před snědením.
úryvek převzat z wiki (pokračování)

Něco o srnci obecném

Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15 – 20 kg a v kohoutku měří 65 – 75 cm. Ocas je velmi krátký (2-3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavo-červený odstín, s příchodem zimy však narůstá srst nová – zimní a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžku srnec vytlouká – zbavuje parůžek odumřelého líčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů.

Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4-6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři vásady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci. Srnec se loví od 16. května do 30. září, srny a srnčata od 1. září do 31. prosince.
Převzato z wiki

Fida jsem pochválila a aspoň má široko daleko respekt, Straková je očitý svědek, což je nejlepší reklama!!!hahaha

• Otázka:  Kde a co pro svého zvířecího přítele koupit jako vánoční dárek.
• Odpověď:  V internetovém obchodě ZOOHOBY

Několik důvodů proč ZOOHOBY

• Perfekt ceny
• Maximální výběr a záruka kvality
• Nakupuji z pohodlí domova (nikde se nestrkám v davech a nečekám hodinu na pokladně)

Nakupujte bez stresu, kvalitu, levně a v pohodě.

Vánoční dárky nakupují chovatelé z internetového obchodu ZOOHOBY.

Zajímavý je, že psi, pokud jsou podle mě správně vedeni si navzájem neublíží, ale jen si srovnají, kdo je na jakym postu, aby pro příště bylo jasno. V tom jsou lepší než lidé! To ovšem už neplatí pro bojová plemena a psi, který páni vedou k agresivitě, tam je to horší, ti jsou potom zlí a útoční. Taky když je pes celej den zavřenej v kotci nebo má pána tzv. „Trotla“ – potom se projevuje agresivně.

Ježek západní je se svou délkou 22-27 cm a hmotností mezi 0,9 až 1 kg o něco větší než jeho příbuzný, již výše zmíněný ježek východní. Na světlé hlavě má tmavý pruh táhnoucí se od čenichu k očím  a tvarovaný do písmena V. Břišní strana těla je u dospělého jedince šedohnědá až šedá s podélnou hnědou skvrnou, u mláďat hnědá bez skvrny. Bodliny, kterých může mít ježek západní na těle až 8500, má uhlazené a pravidelně pruhované, směřující dozadu a dlouhé 20-30 mm.

Ježek západní žije, až na období rozmnožování, samotářským životem. Je aktivní v noci, kdy je často slyšet jeho pronikavé funění a dupání, ve dne odpočívá ve svém hnízdě vystlaném trávou a umístěném v méně dostupných místech, např. pod kameny nebo mezi kořeny stromů. Ačkoli je všežravec, dává přednost především živočišné stravě, zvláště pak bezobratlým živočichům, mezi které patří slimáci, žížaly, brouci nebo jiný hmyz. Zvláště pak preferuje žížaly, stonožky Glomeris marginata a Tachypodoiulus niger nebo zástupce čeledi střevlíkovitých Carabus nemoralis. Občas se přiživuje i žábami, malými hlodavci, mladými ptáky, ptačími vejci nebo plody. Potravu vyhledává díky svému výborně vyvinutému čichu.

Pokud se cítí ohrožený a spatří např. predátora (lišku, psa), schoulí se do bodlinaté koule, která většinu živočichů odradí. Umí dobře plavat, šplhat a pokud je k tomu donucen, tak dokáže i poměrně rychle běhat. Nepříznivé zimní období přečkává hibernací (zimním spánkem), do které upadá v říjnu a která trvá většinou až do března, ačkoli přesné hibernační období závisí na výšce teplot.

Páří se od května do října, přičemž se samec se samicí nejprve honí, poté svou družku kouše, naráží do ní, prská a syčí a vyčkává na samičino svolení k spáření. Samice má obvykle jeden vrh ročně, který obsahuje 4-9 mláďat, která rodí po 31-35 denní březosti. Mláďata se rodí holá, slepá a bez bodlin. První bílé a měkké bodlinky jim začínají vyrůstat už hodinu po porodu. Do bodlinaté koule se dokáží schoulit po 11 dnech a vidět začínají již po dvou týdnech života. V přírodě se ježek západní dožívá průměrně 2-3 let.

Houbařská sezona v plném prouduHouby jsou od nepaměti člověčí pochoutkou, ale i důležitou součástí lidského života. Houby představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy.

Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. Je známo kolem 1 500 000 druhů hub.V České republice je zjištěno asi 10 000 druhů. V užším pojetí jsou houby stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou jsou oleje a glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy.

Recept Belgického ovčáka Fida

Kuře po Runcajzku

Jedno celé kuře omyjeme a necháme okapat tak aby zůstalo čisté, a bez vody důkladně osolíme a okmínujeme zevně i ve vnitř žádné další koření není třeba. Očistíme si 1x mrkev 1x petržel 1x kousek celeru 1x menší cibule 1x stroužek česneku nakrájíme si na drobno plátek špeku ( zde kdo nemá zájem není nutno.) a samozřejmě čerstvé houby ty nekrájíme necháme tak jak jsou množství  hub je přiměřené velikosti kuřete houbami nešetřete je to sezónní recept z lesa Řáholce tak jak ho připravovala Manka (O loupežníku Rumcajsovi.).
Houby v celku nacpeme do otvoru v kuřeti, jak jen to jde jako nádivku nebojte se toho a klidně je stlačte jak Vám to půjde ( znova připomínám jde o sezónní houbařský recept, ale můžete ho udělat i se žampiony koupenými v obchodě případně s hlívou, ale není to ono). Mezi houby dávejte na plátky nakrájený česnek a nakrájenou slaninu (špek kdo chce) zde si dejte záležet a česnek krájejte na tenké podélné plátky na naše kuře stačí vybrat jeden pěkný baculatý stroužek česneku.

Když máte hotovo kuře vložíme na pekáč naházíme mrkev celer petržel (vcelku kusy) zakápneme olejem a vložíme do rozpálené trouby. Nepodléváme. Pečeme dle trouby zhruba 45 minut.

Zázračná kulatá cuketa v Sadské

Recept na Cuketu Belgického ovčáka Fida

Velmi jednoduchý a vynikající recept pro každého milovníka lehkých jídel. Možno podávat jako přílohu ke grilovanému masu případně jako lehkou večeři nebo jen tak na zakousnutí.

3 až 4 mladé cukety nebo podle počtu osob:) (případně lilek) řádně opláchneme. Ostrým nožem nakrájíme podélně asi 0,5 cm silné plátky. Plátky položíme na utěrku a z jedné strany osolíme, necháme být asi 20 minut. Mezi tím si připravíme česnek, který oloupeme a nakrájíme na tenké plátky. Rozpálíme kvalitní velkou pánev s olejem do maxima a do oleje vkládáme postupně opatrně nakrájené plátky cukety, (které mezi tím pustili trochu vody jak byli nasolené samozřejmě jsme je pečlivě utěrkou osušili než je dáme na pánev.) Zprudka do zlatova osmahneme, neotáčíme! Počkáme, až zhnědne pak otočíme a uděláme na druhé straně poté vyjmeme položíme na připravený cedník nebo pařáček aby odkapal olej. Takto pokračujeme, až uděláme všechny plátky. Chce to cvik olej musí být hodně rozpálený jinak se Vám cukiny rozblemcnou. Na osmažené okapané plátky nasypeme vždy na jednu stranu plátky česneku položíme další plátek zase dáme česnek a pokračujeme až do konce. Necháme vychladnout poté zakápneme olivovým olejem přikryjeme a dáme do lednice. Vydrží pokud se nesní týden.

Zázračná kulatá cuketa v Sadské UFO? Fotomontáž? Skutečnost?

Recept na moravké koláče

Originální recept na moravské koláče od mamky Libuše

Připravíme si:
1/2 kg hladké mouky 00 extra speciál, špetku soli, 2 vejce , 1 a 1/2 deci oleje, 2 lžíce cukru moučky

Na zadělání kvásku:
1 kostka droždí, 1/4 litru mléka , 1 lžíce cukru

Náplň:
2 kostky tvarohu (nejlépe měkký v alobalu), hrst rozinek, vanilkový cukr – množství podle chuti, citronová kůra, trošku mléka, 1 vejce

Navrch:
povidla podle chuti – nám chutnají švestkové nebo rybízové ( Fidovi je to celkem jedno!)
žmolenka – jak je kdo zvyklý – cukr, mouka

Finále:
kousek másla rozpustit a přidat pár kapek RUMU!

Postup jak udělat ty moravské koláče

Těsto na moravské koláče vymícháme s kváskem a necháme dostatečně vykynout. Dále vykrajujeme bochánky (velikost podle Vaší libosti), které plníme tvarohovou nápní. Dále je vytvarujeme jako koláčky a uprostřed uděláme důlek, kam lžičkou naklademe povidla. Moravské koláče potřeme našlehaným vajíčkem a posypeme, popřípadě obalíme ve žmolence. Takto připravené koláčky poklademe na plech vyložený pečícím papírem a pečeme na 180 stupňů Celsia dozlatova! Jakmile je máme krásně zlatavě upečené, vyndáme koláčky z trouby a okamžitě a střelhbitě zlehka navrchu pomašlujeme rozpuštěným máslem s kapkou RUMU!!! MŇAM!

Z tohoto množství děláme cca 50 moravských koláčů a do druhého dne jsou pryč, olizuje se nejen Belgický ovčák Fido  a Yorkšírský Teriér Franc z Pardubic , ale my všichni a sousedi chodí s nosem vzhůru nebo nahoru?!

Chroupací pochoutka pro psy z buvolí kůže. Hmotnost: 10 – 15 g. Doplňkové krmivo pro psy. Slouží k posílení žvýkacích svalů. Podávejte jako pochoutku či odměnu. Složení: lisovaná buvolí kůže, přírodní barviva.

Belgický ovčák

Jedno z Fidových velkých potěšení je kontrola rybářských úlovků, někteří rybáři však raději opouští svoje sedátka,záhy, ale zjistí, že má Fido svůj oblíbený balónek, který velmi obratně ovládá i pod vodou, opět se vrátí do své rybářské pohody. Také potkáváme spoustu psích kamarádů, s některými se jen pozdravíme, ale když máme štěstí a potkáme našeho kamaráda dobrmana Arona, tak to je Jezero naše!

Řádime na břehu i ve vodě, někdy i pod vodou a to potom rybáři mají opravdu po úlovku, protože rybyčky to berou útokem na druhou stranu. Podívejte se na nás, máme to zdokumentovaný… brrr na koupání a řádění ve vodě už je fakt zima, jdu se usušit a dát si k snědku výborné výživné granule s proteiny na doporučení veterináře, které Petra chytře nakupuje na internetu.

Haf … zdraví  Belgický ovčák Fido.

Krmení a chovatelské potřeby pro psy doporučuje Franc z Pardubic nakupuvat v internetovém obchodě

Potřeby pro cestování se psem

Výbava na cestování se psem se nám určitě vyplatí. Nakoupit kvalitní a levnou výbavu už, ale není jednoduché. Z čeho si můžeme vybrat, jaké cestovní pomůcky jsou na trhu k dispozici.

• Klece přepravní
• Mříže, sítě, přehozy
• Napáječky cestovní
• Postroje, pásy do auta
• Přepravky

Všechny tyto potřeby pro cestování se psem naleznete pod jednou střechou internetového obchodu ZOO HOBY.

Vznik plemene Belgického ovčáka

Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“a ve stejném roce (15. listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců.

Klub belgického ovčáka

Dne 3. dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901.
Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.

Infomace čerpány se svolením z Magazínu o psech a lidech.

Plemeno Belgický ovčák má několk druhů srsti

Belgický ovčák – dlouhá srst

Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec.
Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.

Belgický ovčák – krátká srst

Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec.
Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois

Belgický ovčák – hrubá srst

Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec
Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.